… jehně mezi vlky.
”Prosím, postarej se o něj. John mu nebyl dobrým otcem, ale byl jediným, kterého měl.”
“Měla si mu to říct.”
“Nemohla jsem mu to říct, víš to dobře sám. Michail byl tehdy samá ženská a já…”
Enrico přikývne a podívá se srze otevřené dveře na mladého hocha. S čepicí s kšiltem vypadal mnohem mladší, než kolik mu bylo.
”Odjíždím zítra k sestře do Nebrasky.”
Žena kolem čtyřicítky v ošuntělém kabátě s ošoupanými botami se ohlédne po svém synovi a zvedne se ze židle.
”Děkuju, že jsi zařídil to s tou policií. Nedokážu si představit, že by šel do vězení.”
“Emily, nevypadá, že by si z toho něco dělal.”
“Enrico, on si zažil s Johnem své, nikdy k sobě nenašli cestu.”
“Nemusela jsi takhle žít, nemusela jsi žít s ním, kdyby…”
“Enrico… ne! Stalo se, co se stát muselo, jen o jedno tě prosím. Neříkej to ani jednomu z nich.”
Enrico neřekl nic. Žena vyšla z kanceláře hotelu Grand a poklepala na rameno svému synovi. Když se na ní otočil, usmála se.
Mladý klučina se podívá do kanceláře mocného Enrica Vallentina, který jeho rodině čas od času pomohl. Matka však nikdy nevysvětlila proč. A jeho poslední pomoc se stala pro jejich životy osudovou.
Rozhřešení:
”Otče?””Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen. ”
“Amen.”
“Bůh, který osvěcuje naše srdce, kéž ti dá pravdivě poznat tvé hříchy a ukáže ti své milosrdenství...”
Krásné černovlasé děvče se dotkne rty svých propletených prstů.
”Já otče jsem v očekávání.”
“To je radostná zpráva, dcero.”
Černovlásce steče slza po tváři a její modré oči se zavřou.
”Otče, otec toho dítěte je špatný člověk, hřeší… on má mnoho žen, víte jak to myslím.”
Kněz za mřížkou zpovědnice přikývne.
”Budeme se modlit za jeho spasení, jak reagoval na tuto přešťastnou novinu?”
“Já jsem mu to neřekla, nechci aby byl se mnou protože musí.”
”To je velice sobecké rozhodnutí.”
“Já vím otče, věřila jsem, že se změní, že mu pomůžu se napravit, ale nepovedlo se mi to. A teď navíc už nejsem sama.”
Dívka se podívá na kněze a její modré oči ho zaujmou. Dívá se na ní a na jeho tváři je vidět lítost.
”Dítě které se narodí za takových okolností...!”
“Otče, prosím požehnejte mi. Budu to dítě milovat nadevše na světě a nikdy nepřipustím, aby bylo jako jeho otec.”
Kněz se zhluboka nadechne. Emily znal takřka od narození. Bylo to krásné děvče, věřila v Boha a věřila v sebe.
”Vyjádři svou lítost nad svými hříchy.”
"Můj Bože, z celého srdce lituji, že jsem jednala špatně a že jsem neudělala, co jsem měla. Je mi líto, že jsem hříchem urazila tebe, který jsi nejvýš dobrý a nade všechno láskyhodný. Pevně si umiňuji, že budu s pomocí tvé milosti konat pokání, že už nebudu hřešit a že se budu vyhýbat příležitosti ke hříchu. Smiluj se nade mnou, Bože, pro umučení a kříž našeho Spasitele, Ježíše Krista.”
Dívka udělá kříž a rozplete prsty, kterými si upraví šátek na krku a přes ramena. Kněz zvedne ruku k dívce a mírným hlasem pronese.
Bůh, Otec veškerého milosrdenství, smrtí a vzkříšením svého Syna smířil se sebou celý svět a na odpuštění hříchů dal svého svatého Ducha; ať ti skrze tuto službu církve odpustí hříchy a naplní tě pokojem. Uděluji ti rozhřešení ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého”
“Amen.”
Emily vyjde ze zpovědnice a přejde před oltář, kde poklekne a pokřižuje se. Kněz vyjde za ní a položí jí ruku na hlavu.
Dívka vstane a svýma slzavýma očima se zahledí do očí knězi.
”Otče, mě to tak strašně mrzí, ten muž se chová jako Gauner. Dělá moc špatné věci ale věřím, že špatný není.”
“I on jednou dojde pochopení. Kdyby Bůh neměl s tvým dítětem záměry, nedaroval by mu život, musíš věřit, že je důvod pro tebe nebo to maličké, proč si právě tohohle muže potkala.”
Emily kývne hlavou a vyjde z kostela.
Přátelství:
Enrico Vallentino, Michail Ivan Petrov a strýc Frank Masseria, známá parta. Tehdy do New Orleans přijel Enrico jen na návštěvu, ale měl jasno. Chce si to pořádně užít.
”Enrico, tohle je Emily.”
Tahle jediná věta odstartovala přátelství.
Drahý Enrico,
je tomu rok co jsi odjel a mě se velmi stýská po našich rozmluvách. Angelovi je jeden měsíc. Je úžasný, skoro vůbec nepláče. Přála bych si, abys ho mohl vidět. Je tak moc podobný Michailovi, až mě srdce bolí pokaždé, když se na něj podívám.
Ptal si se mě zda jsem mu to řekla. Víš dobře, jaký Michail je. A to je vlastně má odpověď na všechny tvé otázky.
Drahý Příteli, našla jsem milého muže, který si mě chce vzít i s outěškem. Bude Angelovi otcem, kterým by Michail nikdy nebyl. Je to pracující muž pevný víry a zabezpečený. Tedy ne že bychom trpěli bídou, tvá pomoc je více než ušlechtilá, ale neměl bys platit za provinění jiných.
Michaila jsem od doby co jsi odjel viděla jen párkrát, vždy byl obklopen krásnými ženami a mě už ani nepoznal.
Můj drahý příteli doufám, že se brzy uvidíme. Tvá slova mi vždy pomohla. Pozdravuj svou ženu a syna Vincenta.
Tvá přítelkyně Emily.
Utrpení:
Rozrazil dveře, v ruce měl pásek a jeho dech byl odporný. Páchnul levnou skotskou a laciným doutníkem. ”Vylez, ty hnusnej sráči!”
Zařval a její srdce se rozbušilo. Seděla schoulená pod stolem bez hnutí a bez dechu. Chlap kopnul do dřevěné židle a ta se zastavila o stěnu do koupelny. ”A kdepak je ta moje malá čubka?”
Zajíkla se, dlaní si rychle přikryla ústa a po prstech jí přejely potůčky slz. Její modré oči vypadaly jako šedivé. Strašně se bála.
”Vylez ty hnusná krávo, vylez ti říkám nebo tě seřežu jako psa.”
Její útočiště zmizelo, stůl se převrhl na stranu a posunul se za židlí. John se rozchechtal. Rychle vstala a chtěla běžet do koupelny. Opasek jí dohnal, jedna rychlá rána a švihnutí do zad ji posunulo kupředu, s písknutím se sesunula na kolena. Další rána následovala a další a další. Šaty na zádech měla roztrhané a krvavé podlitiny od koženého opasku prosvěcovaly skrze bílou látku.
Čekala další ránu, jako už tolikrát před tím. Nikdy neskončil dřív než si uvědomil, že má žízeň, nezačala ho bolet ruka, nebo se nepomočil.
Už ani nekřičela, jen sykla bolestí a schoulila se ještě víc.
”Nech ji na pokoji ty ožralo!”
Křikl na něj mladík, který právě přišel domů a viděl svou matku na zemi.
”Angelo jdi pryč, prosím.”
Vyzvala ho plačící Emily a Mladík jen za sebou zavřel dveře. Prošel obezřetně kolem násilníka až ke své matce.
”Vypadni od ní ty čubčí synu! Táhni z domu ty parchante!” Zařve na Angela opilý otčím a chytne opasek do obou ruk a práskne s ním. Zní to hrozivě. Emily sebou trhne a schoulí se instinktivně zpět do klubíčka.
”Mami, pojď se mnou prosím. Pojď se mnou. Nepotřebujeme ho.”
Angelo za loket zvedá svou mámu ze země a dívá se na ní. Má zlost, cítí vztek, cítí beznaděj.
Když se mu povede matku odvést ze dveří, zabouchne dveře a podívá se na otčíma.
”Už nikdy se jí nedotkneš, ani mě. Mlátil si mě od mých pěti let do patnácti, pak jsi začal bít moji mámu, tohle ti prostě nedovolím.”
Otčím chytne flašku na stolku u telefonu a pořádně si lokne. Poté po něm flašku hodí a znovu práskne páskem.
”Seřežu tě jako psa ty bastarde, nemáš právo jí odvést, ona tu bude se mnou a ty táhni …!”
Zařve a rozeběhne se proti Angelovi. Ten se mu šikovně vyhne a skončí u telefonu. Zvedne ruce v náznaku, že nemá zbraň.
”Nech mě odejít a pak se tu třeba uchlastej, tvoje rány už snášet nebudeme.”
Angelo se posouvá podél stěny ke dveřím.
John se na něj zamračí a pak po něm švihne páskem jako bičem. Angelo uhne a jen tak tak to chytí do tváře, tam se mu objeví krvavý šlinc. Angelo si chytí tvář a cítí, jak ho rána pálí.
”Měl jsem tě zabít už dávno ty kriple jeden, zmastím tě tak, že tě máma nepozná.”
Otčím po něm opět skočí a vrazí Angelovi pěstí přímo na pravé oko. Angelo se mu snaží vysmeknout, ale otčím mu vrazí další pěstí do břicha. Angelo se chytá za břicho a v tu chvíli mu John navlékne opasek kolem krku a začne ho škrtit.
Smýkají se spolu po místnosti a John ho drží tak pevně jak jenom může. Angelo mění barvu, prsty se snaží dostat pod opasek a odtáhnout, získat prostor pro to, aby se mohl nadechnout.
Vypadá to beznadějně, když náhle John Angela políbí do vlasů a pouští ho k zemi.
”A teď ta kurva, až ji zabiju dodělám tebe, ty hajzle.”
Otčím se vydá ke dveřím. Angelo se snaží popadnout dech. Vstane, ale nohy ho moc neposlouchají, otec se zlověstně blíží ke dveřím, za kterými je matka. Angelo se natáhne k lince a vezme z ní nůž.
Jde za otcem a nůž pevně chytí do ruky. Hlavou mu prolétnou všechny ty výprasky co od otce dostal. Všechen ten strach který měl, když se před ním skrýval pod postelí a on ho pokaždé našel. Náhle si vzpomněl na všechny ty zlomené kosti, na podlitiny, monokly, na vše.
Angelo zařval a přeskočil skoro celou místnost. Zvedl ruku s nožem a otci ho zabodl do ramene, ten se otočil s nechápavým výrazem a Angelo napřáhl znovu ruku a nůž se mu zabodl do hrudi. Angelo neváhal, vztek v jeho očích byl za roky a roky nahromaděný. Nůž vyndal z rány a znovu bodnul.
Spolupráce:
Ptá se policista. Angelo otře nůž o kalhoty a zabodne ho do schodů, na kterých sedí. Dveřmi ven kouká na matku, kterou doktoři nakládají do sanitky.
”Můj otec přišel domů opilý a…”
“Zaskočili ho zloději, kteří ho zabili.”
Dodá Angelovu výpověď muž v teplém kabátě, který vchází do domu kde dosud Angelo žil se svými rodiči.
”Pane Vallentino.”
Daniels pokývá hlavou a v tu chvíli zmizí. Enrico Vallentino se posadí vedle Angela a podívá se na nůž zapíchlý mezi nimi.
”Volala mi tvoje matka. Upřímně hochu, kdybych věděl desetinu toho, co se tu děje, zabil bych ho sám už dávno.
Poplácá ho po rameni.
”Stav se u mě, někoho kdo umí s nožem bych potřeboval.”
