New Orleans

Populace New Orleans: cca 387 000 obyvatel

Historie Louisiany, zvláště New Orleans:

Louisiana bylo původně španělské, později francouzské koloniální území převzaté tajnou smlouvou Napoleona Bonaparte v roce 1800. Ten ho následně prodal v roce 1803 Američanům. Otrokářství začalo již v roce 1708, a jelikož New Orleans patřil k jednomu z hlavních obchodních středisek, velice rychle se rozšířilo.
Nicméně Louisiana byla zároveň místem častých emigrací, proto se vedle otroků pohybovali i svobodní barevní přistěhovalci (nejen) z Karibských ostrovů, především Haiti. Louisiana tak byla jedním z nejvíce multikulturních států v USA. Do Unie se přidala jako 18. stát v roce 1812. Navzdory velkému procentu odlišných etnik bylo v roce 1860 47 % obyvatel zotročených.

• 1868 – Louisiana znovupřijata do Unie, tři roky po konci občanské války
• 1874 – Bitva o Liberty Place: Pět tisíc členů Bílé ligy, především bývalých konfederačních vojáků patřících k paramilitaristické organizaci Demokratické strany, se střetlo s bezpečnostními složkami města New Orleans a vojenskými jednotkami. Bílá liga obsadila vězení, zbrojnici a radnici. Střet trval 3 dny, než jej vládní síly potlačily za pomoci federálních vojáků. Až do roku 1977 město a ustanovenou vládu hlídal 13. regiment generála Régise de Trobriand. Do nové vlády se demokratičtí zastupitelé nevrátili, místo toho si založili vlastní zákonodárné shromáždění v sídle původně britské tajné lóže Odd Fellows.
• 1879 – Schválení rozšíření břehů řeky Mississippi, aby měly zaoceánské lodě přístup k New Orleans
• 1879 – Žebrácká vyhláška: Vyhláška, která zakazovala všem bezdomovcům, žebrákům a „příliš očividně“ chudým lidem objevovat se na veřejnosti. Důvod byl zřejmý, vláda nechtěla, aby byla chudoba na očích.
• 1892 – Zřízení hlavního nádraží, New Orleans Union Station
• 1985 – Nepokoje v docích New Orleans: Útok bílých dělníků z přístavních doků, sdružených v odborech, na černé pracovníky, kteří v odborech nebyli (ani nemohli). Ekonomická krize v roce 1893 způsobila, že bylo 300 přístavních dělníků propuštěno a na jejich místo nastoupili nekvalifikovaní černí dělníci. Střet si vyžádal 6 mrtvých. Konflikt byl vyřešen tzv. 50-50 dohodou, která určovala 50% reprezentaci černých i bílých na každé práci.
• 1891 – Ulynčování 11 Italů po vraždě Hennessyho
• 1897 – založení čtvrti Storyville
• 1900 – Hon na Roberta Charlese: Robert Charles byl černý dělník a aktivista, který v New Orleans zastřelil policistu a následně unikl z místa činu. Strhl se hon na pachatele, který přerostl ve vlnu násilností. Vše skončilo rozstřílením (doslova) a zohavením Charlese. Celkem 28 lidí bylo zabito, více než 50 zraněno.
• 1901 – Hurikán Louisiana: Hurikán zasáhl celý stát (a několik dalších), zatopil téměř celé New Orleans. Způsobil smrt 15 lidí a jednomilionovou škodu.
• 1901 – Objevení prvního ropného naleziště v Louisianě na rýžovém poli poblíž města Jennings
• 1907 – Povinná školní docházka
• 1910 – Ve čtvrti Storyville začínají hrát první jazzové kapely.
• 1911 – Založení YWCA - Křesťanské sdružení mladých žen: Původně byla organizace založená v Londýně v roce 1855, jejím posláním byl rozvoj osobnosti dítěte ve shodě s křesťanskými hodnotami, později začala prosazovat práva žen, jejich rovnoprávnost a začala se starat o jejich vzdělávání. Dala si za cíl šířit osvětu mezi ženami.
• 1915 – Hurikán New Orleans: Hurikán zabil 275 lidí a způsobil škody za 13 milionů. V New Orleans však bylo, paradoxně vzhledem k jménu, jen 23 obětí.
• 1916 – Nalezení přírodního zdroje zemního plynu poblíž města Monroe
• 1917 – Zavření čtvrti Storyville
• 1918 – Pandemie španělské chřipky: Stejně jako celý svět, i Louisianu zasáhla pandemie Španělské chřipky. Jedno z nejagresivnějších virových onemocnění se první dostalo do New Orleans, kam připlul ropný tanker s pěti nakaženými námořníky. Nákaza se šířila z nemocnice Belvedere Hospital do celého města. Celkově bylo zaznamenáno 54 089 případů nákazy, z nichž 3 489 osob zemřelo. Jde o třetí nejhorší případ Španělské chřipky v USA.
• 1920 – Zákon proti smíšenému manželství: Zákon zakazoval smíšené manželství mezi černochy a bělochy, trval až do roku 1942.

Zajímavosti z historie New Orleans:

1890 – Zavraždění Davida C. M. Hennessey

New Orleans mohlo v té době patřit k městům s největší averzí vůči Italům, za což mohl především fakt, že šlo o hlavní kotviště italských imigrantů, mezi nimi i mafiánů. První superintendant Hennessey byl do úřadu zvolen roku 1988 starostou Josephem Shakspearem, který vyhrál volby právě proto, že slíbil vyčistit město od zločinu, pročistit zkorumpovanou policii a zefektivnit její práci. Hennessey svou práci dělal dobře, tak dobře, až ho zabil střelec mafie – jednalo se o první zločin italské mafie, který získal publicitu. Vražda způsobila masové zatýkání bez skutečných důvodů, často i Italů, kteří právě přijeli. New Orleans zachvátila hysterie, že se Sicilani pokouší převzít vládu nad městem. V roce 1891 bylo zatčeno 19 podezřelých, nicméně šest z nich v soudním procesu osvobozeno, u dalších tří se porota neshodla na verdiktu. Obyvatelé NO byli rozčilení, jelikož věřili, že je soud podplacen, a proto vtrhli do věznice a jedenáct podezřelých zabili. Nikdo z organizátorů lynče nebyl potrestán.

Misionářka Frances Xavier Cabrini, známá jen jako Matka Cabrini, založila v roce 1892 první sirotčinec pro italské děti.

Čtvrť Storyville a její zavření

Storyville patřila k takzvaným „čtvrtím červených luceren“. Tradiční místo bordelů a prostitutek, kde bylo možné provozovat nejstarší řemeslo legálně, bylo založeno roku 1897 proto, aby město mohlo prostituci kontrolovat a regulovat. Storyville však nepadl do oka oddělení námořnictva US ARMY, jelikož se obávalo možných pohlavních nemocí či demoralizace mužstva. V roce 1917, kdy USA vstoupily do války, tak byla, navzdory protestům radních v čele s Behrmanem, populární čtvrť zavřena a prostituce v celém městě zakázána (což samozřejmě prostituci nevymýtilo, jen ztížilo její kontrolu).

1918-1919: Případ Sekerníka

Záhada sériového vraha patří k těm, které nebyly dosud vyřešeny, a pověrčiví lidé dosud věří, že dotyčný nebyl smrtelník. V květnu 1918 byl italský maloobchodník Joseph Maggio a jeho žena nalezeni ve svém obchodě zavraždění sekyrou. Policie zatkla obchodníkovy bratry, nicméně následně se našla křídou napsaná zpráva: „Paní Maggio se dnes večer posadí jako paní Toney.“ Po krátkém vyšetřování vyšlo najevo, že v roce 1911 bylo několik italských obchodníků napadnuto či zabito podobným způsobem jako rodina Maggiů. Policie propustila bratry poté, co nalezla další tělo. 13. března 1919 neworleanské noviny obdržely dopis od Sekerníka, ve kterém oznámil čas své další vraždy, nicméně slíbil, že ušetří ty, kteří se budou zdržovat v místech, odkud se hlasitě ozývá jazz. V barech a klubech bylo toho dne narváno a k žádné vraždě té noci nedošlo. Oběťmi téměř rok a půl trvajícího řádění byly především ženy italského původu, celkem Sekerník zavraždil 6-7 obětí, stejný počet zranil.



Nejznámnější čtvrti, ulice a místa v New Orleans:

Francouzská čtvrť
Mapa

Nejstarší čtvrť v New Orleans byla založena v roce 1718. Navzdory svému jménu se o její největší rozvoj, rozšíření a současnou podobu postaralo Španělsko, za což může Velký neworleanský oheň v roce 1788, který většinu původních budov spálil. Původně měli majoritu ve čtvrti potomci koloniálních mocností, ale již před občanskou válkou se skladba obyvatel změnila a kreolové (obecně potomci imperiálních mocností, v Louisianě koloniální Francie a Španělska) se stali menšinou. Z původně luxusní čtvrti se na konci 19. století stala jedna z chudších částí města, jelikož se zde usazovalo mnoho imigrantů z Itálie a Irska. V roce 1905 se usuzovalo, že až jedna polovina populace je tvořena Italy či potomky Italů. Čtvrť se nachází mezi ulicemi Esplanade Avenue, Rampart Street, Canal Street a Decatur Street.


Esplanade Avenue

„Milionářská“ promenáda plná přepychových sídel bylo centrem kreolské komunity. V její blízkosti se nachází dostihové závodiště „Fair Grounds“. Na počátku 20. století se její okolí stalo jedním z míst, kam se ve velkém stěhovali Irové.


Orleans Alley (Pirate Alley)

Orleans Alley ve Francouzské čtvrti, vedoucí kolem katedrály St. Louis, byla vždy přezdívána jako „pirátská“. Existuje několik legend, které zvláštní přezdívku vysvětlují, podle jedné touto cestou strážní vodili piráty a zločince do blízkého španělského vězení Calabozo (zbouráno r. 1837). Další legenda spojuje jméno ulice s Pierrem Laffitem, méně známým bratrem Jeana Laffita, jenž byl slavný pašerák, pirát a obchodník s otroky. Pierre zde byl uvězněn do roku 1814, kdy se mu za pomoci bratra podařilo utéct. Na místě původního vězení bylo postaveno detenční zařízení Arsenal, které v roce 1874 hrálo velkou roli v bitvě o Liberty Place – Bílá liga jej obsadila a tři dny bránila, než jí porazilo federální vojsko. Od roku 1915 budova slouží jako louisianské státní muzeum.


Canal Street

Ulice fungovala jako „neutrální zóna“ mezi Evropany, Francouzi a Španěly, a Američany, v druhé polovině 19. století se stala jedním z hlavních center obchodu a zábavy. V roce 1896 zde bylo otevřeno první kino, The Vitascope Hall.


Francouzské tržiště

Nejstarší tržiště v USA funguje od roku 1791. V roce 1870 místo zastřešil jeden z prvních afro-amerických architektů Joseph Abeilard, konstrukt získal název Bazaar Market a stojí dodnes.


Bourbon Street

Nejznámější ulice v New Orleans, do konce 19. století patřila mezi hlavní obytné části města, než se na počátku dvacátého stala jedním z hlavních center zábavy. V té době také v ulici otevřelo mnoho význačných restaurací, mimo jiné i Galatoire v roce 1905.


Faubourg Marigny
Mapa

Původně místo, kde kreolové ubytovávali své černošské milenky a potomky, které s nimi měli, udrželo svůj francouzský charakter až do roku 1851, kdy se spojilo s „americkým sektorem“. Multietnickou se čtvrť stala poté, co se do ní začali stěhovat Irové a Němci, Italové následovali v roce 1870-80. Na rozdíl od Francouzské čtvrti, kde byl hlavním zdrojem příjmu maloobchod a rodinné podniky, v Marigny se ujala průmyslová výroba, což vedlo k vlně vystěhovávání – domy po původních obyvatelích se změnily na ubytovny pro dělníky. Zůstali jen ti, kteří neměli finance na přestěhování. Od té doby je Faubourg Marigny považována za chudinskou čtvrť. Hranice tvoří Esplanade Avenue, St. Claude Avenue a Franklin Avenue.


Tremé
Mapa

Čtvrť Tremé byla téměř od počátku místem, které zabydlovali svobodní lidé jiné barvy pleti. Svou svobodomyslností brzy přilákala umělce a intelektuály. Zde byl založen jazz a udržovaly se tradiční africké zvyky a tance, ale taky to bylo první místo, kde se diskutovaly otázky práv pro menšiny. Čtvrť se rozkládá mezi ulicemi Esplanade Avanue, Broad Street, St. Louis Street a Rampart Street.


Tremé Street

Tremé Street patří k jedněm z nejstarších obydlených zón v New Orleans, obývané především svobodnými barevnými, zvláště Haiťany a Afričany. Ulice hraničila s tzv. Náměstím Kongo, které před občanskou válkou sloužilo jako místo, kde měli otroci a svobodní lidé právo se o nedělích scházet a bavit.


Basin Street

Původně ulici lemovala vodní plocha, která sloužila jako prostor pro otáčení lodí, nicméně v první polovině 19. století nánosy špíny a porost plavbě lodí zamezil. Basin Street sloužil, podobně jako Canal Street, jako neutrální zóna mezi potomky koloniálních Evropanů a Američany. Ulice byla zároveň vstupní branou do Storyville.


Faubourg Ste. Marie neboli Centrální obchodní čtvrt
Mapa

První expanze New Orleans za hranice Francouzské čtvrti započala roku 1803, čtvrť vešla ve známost  jako „Americký sektor“. Ve 30. letech 19. století se začal stávat finančním a kulturním centrem města. Nachází se mezi Canal Street, Loyola Avenue, Howard Avanue a Julia Street.