Madam G.

... ve jménu lásky

Deset let, deset let hydroterapií, poutání k posteli, a nespočet léků. Lékaři a lékařská služba, každý z nich si párkrát řekl, že třeba koitem mě uzdraví.
Nebyla jsem nemocná, udělala jsem jen jednu chybu. Jedna jediná chyba změnila vše, co jsem v životě měla. Podcenila jsem moc jednoho dámského přirození. Udolala ho, a on se prostě zamiloval. Milovat měl mě, jen mě. Dala jsem mu dvě děti a starala se o další jeho děti, které si udělal bůhví s jakou štětkou.

”Odcházím. Ale bát se nemusíš, postarám se o vás.”
Kurva jak tohle mohl říct, jak to mohl říct po všem co jsem pro něj udělala? Dala jsem mu zázemí, teplo domova. Obětovala jsem pro něj svůj život. Byly doby, kdy jsme neměli co do huby a byla jsem s ním. Jeho syn z prvního manželství vyrůstal jako můj. Říkal mi mami. Jeho další dítě s děvkou z továrny na knoflíky žilo také s námi.

Všechny děti jsem milovala jako matka, jeho děti jsem milovala. Byly, jsou, jeho odkazem, jeho kouskem duše. Jediné co jsem chtěla, bylo jeho srdce, které jsem měla. Než přišla ona. Ve žlutých šatech se sýpajícím dítětem. Byla jako madona, vzhlížel k ní a běhal za ní jako malý psík. Dal by jí všechno, dal by jí sebe. Chtěl jí dát to, co odmítal dát mně.
To já jsem měla být jeho žena, ne ona.

Lékař v ústavu pro chorobomyslné mě diagnostikoval jako mentálně labilní, se sklonem k samopoškozování. Víc se mýlit nemohl. Deset řezů na zápěstí půl hodiny před tím, než měl přijít domů. Na první pohled pro kohokoliv demonstrativní sebevražda. Touha po pozornosti. Pro mě jeden z hřebíčků do desetileté rakvičky.
Další velkou ránu mi uštědřil on sám. Věřil, že bych byla schopná ublížit dětem. Shodou nešťastných okolností malá Gwendoline spadla téže den ze schodů při neopatrné hře a chůva, jenž jí měla na starosti, ze strachu z potrestání řekla, že jsem jí v návalu vzteku strčila ze schodů.

Moje děti, moje krásná dvojčata. Od toho dne jsem je třináct let neviděla. Vzal mi je, odjel s nimi za moře se svou novou milenkou, která mě u lékařů pomluvila, jak jsem zanedbávala péči a že alkohol mi byl mnohem přednější než-li štěstí dětí. Řekla, že jsem sexuálně atakovala nejstaršího syna z manželství, které skončilo smrtí matky Vincenta. Nebylo na tom zdaleka nic pravdy, ale ne že bych to nedokázala pochopit. Potřebovala mě odstranit, potřebovala ho mít pro sebe. Nemůžu se jí divit, i já udělala vše proto, abych byla pro něj jeho osudovou ženou.

Milionkrát jsem si vše znovu a znovu přehrávala. Řekl, že odchází a když i ta jeho čubka, kterou se rozhodl milovat zničeho nic odjela, balil kufry.
Dala mu vale a on zaslepen chtěl stále za ní. Proti tomu nešlo bojovat. Uchýlila jsem se k zoufalému kroku a doufala, že mi to vyjde. Věřila jsem v jeho soucit, věřila jsem, že pochopí, co vše bych pro něj udělala. Jak krátkozraké, jak strašlivě hloupá jsem byla.

”Z důvodů snížení stavu nemocných a zrušení ostatních ústavů vás musíme propustit.” Vyšla jsem jako troska. Zmučená všemi lékařskými postupy aplikujícími na mě za deset let mého pobytu.
Byla jsem cizinkou v zemi, která bývala mým domovem. Muž, kterého jsem milovala, byl pryč. Děti, které byly pro mě vším, byly také pryč. Už jsem zde neměla co dělat.

V Americe jsem chtěla vyhledat všechny, co pro mě kdysi znamenali vše. Najít své děti. Ovšem získala jsem nečekanou pomoc.
Ubytovala mě u sebe a snažila se vyčistit svou karmu. Začala jsem se dávat do pořádku, chtěla jsem se připravit na setkání se svými dětmi.

Když jsem ho viděla v americe prvně, nasedal do auta společně s jakousi černošskou kurvou. Je stejně šarmantní. A v tu chvíli jsem si to uvědomila. Nemilovala jsem jeho, ale tu představu o něm.
Strávila jsem dva dny procházkami po zapadlých koutech NO. A rozmýšlela se, co dál. Bez peněz, bez budoucnosti, bez lásky.
Poprvé v životě sama sebou.

Láska navazuje vztah k lidem. Nenávist též. Kdo hledá cestu k lidem, může si vybrat. Já si vybrala.

Giorgia de Maur zemřela před osmnácti lety.

Říkejte mi madam G.


Jsou informace a informace, kdo by je neměl rád, kdo by nechtěl vlastnit tuto drahou komoditu. Je to list na zemi položený. Jen je důležité umět ho zpracovat, dát mu jméno. Dát mu obal, dát mu značku. A prodat správným lidem. Tak jako krabičku cigaret.
Tu levnější prodáte za pakatel, ale přijdou další, chtějí něco lepšího. Prodáte s mnoho násobný ziskem a co víc. Lidé jsou strašně ukecaní, nedávají si pozor na svá slova. Využít pro prospěch jiných, to je přeci i vašim prospěchem, kde někteří prohrají, jsou jiní vítězi.
Se správně naloženou informací nelze prohrát.
Jeden spisovatel řekl: "Když jsi poražen, ber to jako signál, že tvé plány nebyly tak skvělé, přetvoř je a znovu vykroč směrem ke kýženému cíli."
Byla jsem poražena a z popela povstal Fénix. Je na čase vnést do životů jiných chaos. Vyhlásit válku těm, jež nám ublížili natolik, že jizvy se budou hojit ještě velice dlouho.

Válka je příliš vážnou záležitostí, než aby mohla být svěřena armádě. Uspět můžeme pouze v případě, že si najdeme v životě, ve válce, či v čemkoliv jiném jediný, prvořadý cíl a všechna ostatní rozhodnutí tomuto cíli podřídíme.

Madam G.

Budovat si prestiž na informacích je v dnešní době nezbytné. A pokud jste ke všemu ještě krásná žena, bude vás bavit být ve světě mužů.

Říkají mi madam G. Milovala jsem, on miloval mě, zradil mě a já zradím jeho. Není to tak složité. Není horší pomsty, než-li od zhrzené ženy.
Jako stovky žen přede mnou si i já dokážu spočítat pět a pět. A pod intrikami rozzlobených žen už padlo mnoho velikánů.

Je čas rozehrát hru. Mé kroky vedou Domů. A domov má každý tam, kde jeho rodina je.

Lásko, jsem doma.